THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vídeň žije Van Goghem. Reprezentativní průřez tvorbou francouzského mistra sytých barev a expresivních krajin láká do výstavní síně Albertina neskutečné davy turistů a bohužel nelze než olitovat, s jakou mírou chaotičnosti a diletantismu rakouský pořadatel k celé akci přistoupil. Nepochopitelná nemožnost zajistit si vstup na konkrétní hodinu, zmatek ve frontě, bezdůvodné čekání u různých dveří, trma vrma před obrazy a jako třešnička na dortu naprostá absence solidní ostrahy uvnitř výstavy. Situace, kdy si každý zájemce navzdory zákazu focení pořizuje snímky se zapnutým bleskem, to bych skutečně na výstavě tohoto významu nečekal. Ale nešť. Odmyslíme-li si tragickou organizační stránku věci, nelze než výstavu obrazů a kreseb Vincenta Van Gogha doporučit ke shlédnutí. Nabízí i laickému zájemci elektrizující zážitek z malířského vývoje blázna a vyvržence umění konce 19. století – od zemitých kreseb z počátků, přes silné vlivy pařížských impresionistů až po neuvěřitelný tvůrčí vzmach v léčebně pro mentálně choré v Saint Rémy. Obrazy zprostředkovávají malíře s výrazným viděním světa, kterému ve vrcholné fází dominuje neskutečná dynamika barvy a expresivní tvary věcí. Zároveň ale odkrývají i venkovský půvab Van Goghových počátků, hledání výrazu v romantizující krajině a výjevech z rurálního života. Je nepochopitelné, že výstava takového významu je bez anglických popisků, proto pokud nevládnete alespoň trochu solidní němčinou, nelze se obejít bez audio průvodce. Ač jsou mé dojmy notně poznamenány „omáčkou“ kolem, je vídeňský Van Gogh doporučeníhodnou výstavou.
8 / 10
Vincent Van Gogh. 5. 9. 2008 – 8. 12. 2008, Albertina, Vídeň (Rakousko). Vstupné: 9,50 € / 7 € (snížené).
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.